Zda a v jaké míře se u něj tvořivost projeví, je ovlivněno řadou faktorů, třeba mírou jeho motivace, potřebou či nutností vyrovnat se s novými či nečekanými okolnostmi anebo nově vzniklými podmínkami. Existuje tolik druhů tvořivosti, kolik je lidských činností, takže můžeme hovořit třeba o tvořivosti vědecké, umělecké, technické, sociální, manažerské a dále je všechny můžeme ještě členit podle jednotlivých oborů lidské činnosti. Možná leckoho překvapí, že mezi výší inteligence a mírou tvořivosti neexistuje lineární vztah, že ji významně ovlivňuje představivost, kritické a divergentní myšlení i neintelektové rysy člověka, např. schopnost sebemotivace, vůle, sebedisciplína, ochota přiměřeně riskovat, flexibilita, způsobilost snášet nejistotu, neúspěchy a stres, optimismus, nezdolnost, potřeba sebepoznání a další.

Může se člověk tvořivosti naučit? Do jisté míry ano vzhledem k tomu, že jedním z faktorů, který na ni má vliv, je prostředí a výchova. Je ji možno podporovat a rozvíjet v rodině, ve školách, v mimoškolních aktivitách i na pracovištích. Bohužel se to neděje. Zaměstnanci školských zařízení jsou zaneprázdněni formálními činnostmi a na přípravu jim nezbývá optimální množství času. Nejsou k dispozici kreativní učitelé. Organizace, firmy a společnosti si žádají flexibilní a kreativní zaměstnance. Ale ani ony nevěnují podpoře a rozvíjení tvořivosti svých zaměstnanců dost pozornosti. Výsledkem jsou pracující bez invence, nízký počet patentů na vynálezy, které jsou výsledkem jejich vynálezecké činnosti. Máme se obávat, že se z pracovišť stanou „montovny“ s levnou pracovní silou s minimálním zájmem investorů? Že se sníží šance dobře uspět na zahraničních trzích? Jestliže se situace nezmění, pak ano.